A little meditation I did during my recent journey to the depths of my mind. Maybe it will inspire you for exploration of some kind as well. Just go with the flow. Imagine yourself floating on a deep blue lake that resembles the nights sky full of stars, sparkling, as the sun kisses its surface. You are in a middle of a lusciously green forest, untouched by anything manmade, by any form of culture. Just nature in its most pristine form. Birds are singing loudly, almost celebratory, as they’d be appreciating the mere fact of being alive, singing, existing. The whole forest seems to be dancing in the rhythm of their songs. There you are, floating on a calm and slightly breezy water in the middle of this wonderland. Just the way you are. No masks, no clothes, nothing but you, nothing to hide from, nothing to fear. Everything is just perfect. Still and quiet, yet so full of life. You’re playing with the water; it’s flowing through your fingers. Some drops are running down o
I přes veškeré formy sociální fobie, anebo trendu narcismu jsme stále ještě tvorové společenští a komunikace hraje podstatnou roli v našich každodenních životech, kterouž ze sebe uvolňujeme všechny uvězněné myšlenky za pomoci slov. Těmi se vyjadřujeme, dorozumíváme, prezentujeme. Jejich výběr i zásoba z části vypovídají o tom, jací jsme, čím se obklopujeme a o co se zajímáme. A asi si dáme za pravdu, že taková nevyřčená slova, deroucí se na povrch, dokáží s naší psychikou zajímavé kousky. Často je takto vězníme třeba ze strachu, strachu z reakce. Ať už je naším pomyslným vězněm vyřčení všech těch věcí, co nás popuzují, neboli serou, či snad vyznání, že mám někoho fakt rád, a obavy, možná i jistoty, že on mne ne. Tehdy nám slova dokáží doslova zachránit život, nebo aspoň rozum. Pokud je ale vězníme dál, bez možnosti úniku, paradoxně se jejich otroky stáváme my sami. Najednou jsou to ony myšlenky, co nad námi mají největší moc a my se tak ocitáme v pozici loutky svému vlastnímu já